Časopis číslo 1. (Vychází každou sobotu)

Povídka:

Minulý rok v zimě, když mě jako každý večer panička pustila proběhnout, jsem si všimla, že ve světle lamp září za oknem cosi bílého. Pánečci tomu říkají sníh a slyšela jsem, jak mluvili o tom, jestli budou bílé Vánoce. Další den jsem z klece pozorovala, jak panička dává do okna leské předměty a když jsem je chtěla při večerní procházce ochutnat, tak mi to nechtěla dovolit, protože bych prý zničila vánoční výzdobu a navíc by mě bolelo bříško. Když se mi podařilo utéci do kuchyně, tak jsem zjistila, že i tam visí podobné věci a na stole byl zelený kruh, který krásně voněl, ale měl takové zvláštní bodliny, které mě píchaly do čumáčku. To ale nebylo nic proti překvapení, které mě čekalo v příštích dnech.

Vtipy:
 

Ptá se malá myška maminky:

„A co to vlastně je ten jed na myši?"

„Víš, to je něco jako kočka v prášku!"

Baví se dva kapři a jeden se ptá: „Věříš na život po Vánocích?"