Zmizení

Anna přišla domů ze školy.Hodila batoh na zem a ptá se mámy: Mami můžu jít ven? (měla domluvenou schůzku s kamarádkami) Máma se zamyslela a řekla: Ne, ne Anno, nejdřív si udělej domácí úkoly a potom uvidíme. Ale co měla Anna dělat, potřebovala jít hned. Tak si naštvaná sbalila věci a utekla. Její nejlepší kamarádka Klára u které měly domluvenou schůzku nebydlela daleko od nich. Tak šla. Po cestě si říkala: Kdyby tak neexistovali rodiče, mohli bychom si dělat co chceme! ...Přišla ke Kláře. Kamarádky už na ni čekali před domem. Šli dovnitř. Povídali si, udělaly si malou párty a bavily se. (Klářiny rodiče jeli nakupovat takže měli celý dům jen pro sebe)Už bylo 8 hodin večer ale Klářiny rodiče pořád nikde. To je divné už tu měly být, říkali že přijedou v 18:00. Řekla Klára. A holky jí říkaly:Neboj, určitě se jen někde zdrželi. Anna se začala cítit provinile. Co když se to stalo kvůli tomu co si říkala po cestě? Byla celá bledá. Jana (jedna z kamarádek) se jí zeptala: Není ti něco? no, víte...když jsem šla sem... a všechno jim řekla. Holky se zatvářily zmateně a nakonec Klára řekla: Ty si jako myslíš, že by se s nimi něco mohlo stát? No...To nevím. odpověděla jí Anna. Ale asi už budu muset jít. Pokračovala. Tak se rozloučila a šla. Jak šla po ulici zdálo se jí že se tu něco děje. Auta stála uprostřed silnice, venku nikdo nebyl. Přišla domů. Ale co to???Rodiče nikde nebyly. Prohledala celý dům, ale nikoho nenašla, ani žádný vzkaz nebo tak něco tam nenechaly. No nic. Řekla si. Půjdu za Klárou. Tak šla. Přišla ke Kláře a zazvonila.Klára jí otevřela, tak šla dál. V obýváku seděly nejen jejich kamarádky, ale i několik dalších spolužáků. Co se děje? zeptala se. A Bára (další její kamarádka) řekla: Je to opravdu divné, nechápu to. Ničí rodiče nejsou doma a to nemůže být jen náhoda! Co budeme dělat? zeptala se další kamarádka- Alena. Já už vím!!! prohlásila vítězoslavně Anna.Zkusím jim zavolat! Vzala mobil, ale co ta??? Není signál. řekla smutně. Jejda. Neměly bychom jít spát? Už je půlnoc. Ano! řekla Klára. Dnes můžete spát u mě, místa je tu dost. Šli spát.
Druhý den se probudili a šli do školy. Ve škole však nikdo nebyl a signál taky pořád neměli. Měli by jsme něco dělat. Asi zmizeli všichni dospělí. Řekla Anna. Zpět ke Kláře šli okolo pole s obilím. Klára jako by nevěřila svým očím. V obilí byla 3 velká kola a nápis:
NA NÁMĚSTÍ ŘEKNĚTE,
TOHLE KOUZLO ZAKLETÉ:
MY RODIČE MÁME RÁDI,
SE ZNÁMÝMI JSME KAMARÁDI.
U je mi to jasné i když se mi tomu nechce věřit! UFO!!! řekla Anna Zkusíme to holky, jdeme na náměstí! řekla Jana
Tak šli na náměstí. Tam si stoupli vedle sebe a začali říkat:
MY RODIČE MÁME RÁDI,
SE ZNÁMÝMI JSME KAMARÁDI.
Sotva to dořekli všichni dospělí se tam najednou objevili a všichni už měli signál. Holky jim všechno vysvětlili a všechno zase bylo tak jak má být! 



(DENČA09)


Jak jste dobře pochopili tak tato povídka není ode mě ale je od členky mé skupiny na hpd.Je to cena za soutěž